Rozhodnutí aneb začátek mé cesty

V září 2019 jsem stála na rozcestí svého uměleckého života. Rozhodla jsem se, že budu ještě při své práci malovat. S odhodláním jsem se vydala do papírnictví, plná očekávání jsem nakoupila plátna a akrylové barvy. Jenže od prvního tahy štětcem jsem cítila, že akryl mi není přirozený. Byl to pocit, jako bych šla proti proudu své vlastní tvůrčí duše. Tóny, konzistence, rychlost schnutí – nic z toho mi nesedělo. Přemýšlela jsem, co s tím, a vzpomněla jsem si na olejové barvy, které v minulosti působily na mě jako magnet.

Bez váhání jsem se vrátila do obchodu a pořídila si olejové barvy. Od prvního okamžiku, kdy jsem s nimi začala pracovat, jsem věděla, že je to správná volba. Olej mi dával čas, svobodu tvořit bez spěchu, umožnil mi odložit práci, uvařit si oběd a pak se k ní vrátit, aniž bych ztratila průběh svého uměleckého procesu. Jeho hustá konzistence a schopnost jemně mísit odstíny dodávaly mým obrazům nekonečnou hloubku a hodnotu.

Dalším mým rozhodnutím byla volba velikosti pláten. Nikdy mě nenapadlo malovat na malých plátnech. Velké formáty mi dávaly prostor, který potřebuji pro vyjádření svého umění. O dva měsíce později, k narozeninám, jsem dostala kurz olejomalby. Byla to cenná zkušenost, ale ukázala mi, že pokud máte i jen kapku talentu a vášně, je nejlepší zůstat věrný svému vlastnímu uměleckému směru.

Předchozí příspěvekDalší příspěvek

Podobné příspěvky