První impuls

První impuls přišel, když jsem čekala dceru a naskytlo se více volného času. Právě tehdy, obklopena klidem a pocitem očekávání, jsem vytvořila svůj první obraz. Byla to abstrakce, inspirující se dynamikou a barevností Picassova stylu, nesoucí v sobě tajemství a emoce těch dnů. Tento obraz byl jako tichý svědek mého nitra, viděný pouze očima nejbližších.

Pár let uplynulo, měla jsem skvělou práci, dcera rostla a přišel den, kdy jsem se ocitla bez práce. Najednou tolik času? Další práci jsem si samozřejmě hledala, ale tím, že to bylo ze dne na den, byla v mém životě najednou obrovská prázdná díra. Tak jsem tu a tam sedla, vzala si papír a začala si malovat, abych vyplnila čas. Občas jsem to i někomu ukázala a většina těch, co mé obrázky viděli, říkali maluj… něco v sobě máš.

Když jsem se vrátila zpět do práce, nezmizela touha malovat. Byla to část mě, kterou jsem nemohla jen tak opustit. A pak jednoho dne přišla kamarádka s prosbou, abych jí namalovala obraz do bytu. To byl okamžik, který vše změnil. Ten obraz byl pro mě výzvou, a když jsem jej dokončila, cítila jsem neuvěřitelnou radost.

Obraz pro kamarádku byl na světě. Mám takovou radost, že jej zveřejním na Facebooku!

Nečekala jsem, že reakce budou tak obrovské, plné nádherných komentářů. Kamarádka byla rovněž spokojená a těšila se na předání, které proběhlo u ní doma. Dodnes jej má ve svém bytě jako vzpomínku na mě. Od té doby se objevovali další přátelé, kteří si přáli mít ode mě něco namalovaného na památku a má chuť něco tvořit rostla.